(Martin Kutlvašr)
Nad říší živých vánek jen duje,
zvědové hlásí až podivný klid,
každému jasno, co bude se dít,
nepřítel temný opustil sluje.
Zapadlo Slunce v krvavé lázni,
začíná porada nejvyšších kast,
nikdo z nich netuší chystanou past,
na zteč se řítí největší blázni.
Rachotí štíty a zvoní meče,
nejeden válečník zahynul v kleče,
upírá k nebi zraky kdo může,
z Východu kdy zas vykvete růže.
A země rudne krví statečnou,
ženy i děti pláčou a křičí,
Legie Zhouby svět živých ničí,
slabá je víra ve spásu konečnou.
Ovšem noc krutá znenáhla končí,
přichází záchrana, slunečný den,
a černá armáda mizí jak sen,
když zhasl plamen poslední z loučí.
Upadly štíty a ztichly meče,
z většiny mužů krev proudem teče,
upírá k nebi zraky kdo může,
z Východu září zlatavá růže.
Zakleto v trny překrásné růže
vrcholí zbrojení na další střet,
ze zlata mřížoví teď chrání svět,
jenomže Slunce sotva noc zmůže.
Slábnoucím svitem přípravy štvány
ze hradeb sevření nechce se ven,
bezpečí trvá jen než mine den,
a v noci možná povolí brány…
Rachotí štíty a zvoní meče...
(Martin Kutlvašr)
Silent smoke on the water,
waiting for the Sun,
you can't see the Lord,
the Lord of Secret Pain.
Raising Sun burns your eyes,
you'll never see the Lord,
you'll die like a blind man,
like old Lord of Yourself.
You will die...
alone God of Nothing...
holy Master of Nobody...
don't believe?
And your pain controlls you,
only pain and unknown fear,
smashing brain like an egg,
the boom of Silence comes.
The painful godless silence,
without Masters, Lords or Gods,
dark Nothing everywhere,
empty world forever!
You will die...
alone God of Nothing...
holy Master of Nobody...
don't believe?
(Martin Kutlvašr)
Bojový zápal v táboře živých,
ztupeny hrany vlezlého zmatku,
marná je snaha vyvolat hádku,
zmařen byl pokus vetřelců lstivých.
Pěsti zle zdvižené ženou je ven,
oklamat nelze života pýchu,
Vyslanci Smrti za davu smíchu
propluli bránou jak morový hlen.
Uniknout nelze však osudům svým,
zlomených duší jde k nebesům dým,
zvolna se stmívá a kdekdo má strach,
kdy v hávu noci se zjeví mu vrah.
Když nevyšla lest, už na boj troubí,
armáda vstala v nadšeném hluku,
jen pohnul prstem velitel pluku,
a již vpřed cválá Legie Zhouby.
Úderná tlupa nejlepších koní
a v jejich sedlech elita jízdy,
povětřím letí obdivné hvizdy,
řadoví vrazi hlavy své kloní.
Uniknout nelze však osudům svým...
Vtom proťal tmu blesk, minul právě den,
osadou živých se rozběhl mráz,
když kdesi uvnitř se protrhla hráz
a zmizelo Slunce do skalních stěn.
S příchodem noci střetly se světy,
v táboře živých dodýchal císař,
dokončil tehdy prastarý písař
kroniky lidstva poslední věty.
Uniknout nelze však osudům svým...
(Martin Kutlvašr)
Zrádná je říše lží,
když splétá své sítě.
Na pravdě dávno spí
sám První z tvých bohů…
Důvěra osleplá
ze hříchů břemena
teď ramena tíží
jak zlomená křídla…
Na co si hrajete
pokrytci symbolů?
Ukřižovat hvězdu
dřív, než padne všech pět.
Těch rozbitých křížů,
co lemují cestu,
vědoucích toho, že jen
ze zla zlo pramení…
Noste své symboly,
nic se tím nezmění,
člověk je člověkem,
jen co se narodí.
Trnová koruna
v hořícím kostele,
chrámu pěti lodí,
v rozvalinách leží,
jak důkaz bláznovství,
že na krku visí,
co patří do hlavy.
Kdo tomu uvěří…
Braňte své ikony,
vždycky však s vědomím,
člověk že člověkem,
i když vám nevoní…
(Martin Kutlvašr)
Bezesnou nocí poutník sám bloudí,
neznámou krajinu zároveň zná,
myšlenky divné se v mozek loudí,
snad za to za všechno může jen tma.
Utekl od lidí a chtěl být sám,
doufal, že v pustinách nalezne klid,
namísto toho někam je hnán,
cosi ho nutí tam dopředu jít.
Bloudíme tmou,
černou a zlou
Osudu hrou,
jedinou cestou ven je naše Smrt…
Jen Luna bledá dává mu sílu,
tak letí a letí, sám neví kam,
snad jeho duše dojde tam míru
a jenom věří, že není to klam.
Údolím Smrti vede ho cesta,
konečně zastavil, tady má být,
hlavou mu běží obrazy města
a jeho duše už přestává žít.
Bloudíme tmou,…
(Luděk Smékal)
Už mě držíš ve své moci,
nevidím tvou svatozář,
kopyta, rohy, divnej ocas,
ty asi nebudeš mesiáš.
Teď nevím, jak se z toho dostat,
víru už dávno ztratil jsem,
už mi začíná pomalu svítat,
stává se ze mě to, co jsem.
Běžím temným lesem, vlci jsou mi v patách,
kopyta rohy mám, jsem ďábel sám,
do zrádných bažin - tam na svůj zámek,
tam už snad konečně budu jen sám.
Já vím už dávno, jak jsem se sem dostal,
víru svou dávno ztratil jsem,
nenávist moje zničila všechno,
stalo se ze mě to, co jsem.
(Pavel Žák)
Love
Peace
Fight for it!
Put a bomb!
Kill them!
You hypocrite!
Kill' em all!
You hypocrite!
When you think you got it
You loose everything
When you thing you can save the world
Better go home and kill yourself
'cause world is a heavy coctail
that you cannot drink
No love
No peace
When you fight with a gun!
When you put a bomb!
Don't kill!
Don't be hypocrite!
Better kill yourself!
World won’t be better!
When you think you got it
You loose everything
When you thing you can save the world
Better go home and kill yourself
'cause world is a heavy coctail
that you cannot drink.
(Martin Kutlvašr, Luděk Smékal, Pavel Žák)
Z boje se vracím,
poražen světem,
na duši stíny,
jsem trochu jiný.
To, co jsem hledal,
to už mi vzali,
buď žít dál v bolesti
nebo spát navěky.
Sen se mi včera zdál,
mrtvej jsem byl, to je jasné,
s Nejvyšším kostky jsem hrál,
bylo to krásné…
Z postele vstávám,
Luna mi svítí,
snažím se rozplést
klubko svých nití.
Složité uzly
na niti života,
s posledním uzlem
za krk teď visím.
Sen se mi včera zdál…
(Martin Kutlvašr)
Nad Světem visí bolestná tma,
ohnivá záře v pozadí hor,
Noe si staví už druhý vor,
začíná Osudu krvavá hra.
Zlověstně Země se zachvěla,
hlasitě puklo lítého cosi
a ve tmě obřadné stojí teď kdosi,
to Rytíř smrti povstal z popela.
V měsíčním svitu zbroj se mu blýská,
hladově mečem do štítu tříská,
z čepele stéká krev jak mor černá,
zbraň je mu navěky milenka věrná.
Poslední slova nepatří nám,
konečný ortel vynese Smrt,
srovnej se s tím, že jsi navěky ztvrd,
ať už jsi žebrák anebo pán.
Ovzduší bzučí co včelí roj,
dusno a horko koření noc,
z pohoří mlžného jde temná moc,
to dalších Rytířů přijíždí voj.
Kupředu letí divý oř vraný,
jiskry a plameny na všechny strany,
tryskem se řítí za pánem svým,
Rytířem nejdřív oživlým.
Poslední slova nepatří nám…
Mocný ten velitel již pevně sedí,
do slabin bodne věrného vraníka,
tu mezi živými nastane panika,
co asi přijde, všichni už vědí.
Barbarský akord pro útok poslední,
ta bitva skončí, dřív než se rozední,
ukončí epochu smrtelných lidí,
právem se na trůně mocná Smrt vidí…
Poslední slova teď patří Jí,
nadešel konec lidského žití,
urvány konce života nití,
šílený chechot nocí jen zní.